Blok: definice v chemii
Blok: Jedna ze čtyř oblastí periodické tabulky, blok s, p, d a f, pojmenovaných podle typu podslupky, v níž jsou nejenergetičtější elektrony každého prvku.
Blok s obsahuje skupiny 1 a 2 plus helium, blok p skupiny 13 až 18, blok d skupiny 3 až 12 a blok f lanthanoidy a aktinoidy. Šířka každého bloku, 2, 6, 10 nebo 14 sloupců, se rovná počtu elektronů, které jeho podslupka pojme. Prvky v bloku sdílejí společné rysy: kromě vodíku a helia jsou prvky bloku s reaktivní kovy, blok p obsahuje všechny ostatní nekovy a prvky bloků d a f jsou všechno kovy.
Příklady
- Sodík (blok s) — [Ne] 3s¹
- Chlor (blok p) — [Ne] 3s² 3p⁵
- Železo (blok d) — [Ar] 3d⁶ 4s²
- Uran (blok f) — [Rn] 5f³ 6d¹ 7s²
V periodické tabulce
Bloky dělí tabulku na čtyři zóny: dva sloupce vlevo (s), šest vpravo (p), deset uprostřed (d) a dva řádky po 14 pod hlavní tabulkou (f).