Chemický slovník

Jediný produkt vzniklý přímým spojením dvou nebo více molekul se zachováním všech jejich atomů. Často vzniká, když jedna molekula odevzdá elektronový pár jiné. Číst dál →

Minimální energie, kterou musejí mít srážející se částice, aby reakce proběhla, označovaná symbolem Eₐ. Číst dál →

Kterýkoli prvek 1. skupiny periodické tabulky kromě vodíku: lithium, sodík, draslík, rubidium, cesium a francium. Číst dál →

Jedna ze dvou nebo více různých forem téhož prvku ve stejném skupenství, u níž jsou atomy vázány nebo uspořádány odlišně. Číst dál →

Schopný vodíkový iont (H⁺, proton) jak odevzdat, tak přijmout. Běžnými příklady jsou voda a hydrogenuhličitanový iont (HCO₃⁻). Číst dál →

Schopný reagovat jako kyselina i jako zásada. Příklady jsou oxid hlinitý, oxid zinečnatý a voda. Číst dál →

Záporně nabitý iont, který vzniká, když atom nebo skupina atomů získá jeden nebo více elektronů. Číst dál →

Nejmenší částice prvku, která si stále zachovává chemické vlastnosti tohoto prvku. Skládá se z drobného jádra z protonů a neutronů, které obklopují elektrony. Číst dál →

Hmotnost atomu, obvykle udávaná v atomových hmotnostních jednotkách (u), kde jedna jednotka je jedna dvanáctina hmotnosti atomu uhlíku-12. Hodnota uváděná u prvku je průměr pro jeho přirozenou směs izotopů. Číst dál →

Míra velikosti atomu, obvykle brána jako polovina vzdálenosti mezi jádry dvou stejných vázaných atomů. Číst dál →

Počet částic v jednom molu látky: přesně 6,02214076 × 10²³, obvykle zaokrouhlený na 6,022 × 10²³. Číst dál →

Jedna ze čtyř oblastí periodické tabulky, blok s, p, d a f, pojmenovaných podle typu podslupky, v níž jsou nejenergetičtější elektrony každého prvku. Číst dál →

Teplota, při které se pevná látka při daném tlaku mění na kapalinu. U čisté látky je stejná jako bod tuhnutí. Číst dál →

Teplota, při které se tlak par kapaliny rovná tlaku kolem ní, takže se bubliny páry tvoří v celém objemu kapaliny. Číst dál →

Elektrostatická síla, která přitahuje opačně nabité částice k sobě, například kladné jádro a záporný elektron. Číst dál →

Nepatrný kousek hmoty, například atom, molekula nebo iont, nebo subatomární částice, například proton, neutron či elektron. Číst dál →

Označuje orbitaly nebo jiné kvantové stavy, které mají přesně stejnou energii, například tři orbitaly p jedné podslupky. Číst dál →

Složený ze dvou atomů. Vodík, dusík, kyslík, fluor, chlor, brom a jod existují jako dvouatomové molekuly: H₂, N₂, O₂, F₂, Cl₂, Br₂ a I₂. Číst dál →

Vodič, kterým elektrický proud vstupuje do elektrolytu nebo z něj vystupuje, například v baterii nebo elektrolytickém článku. Číst dál →

Látka, která vede elektrický proud, když je roztavená nebo rozpuštěná ve vodě, protože tvoří ionty, které se mohou volně pohybovat. Číst dál →

Nepatrná subatomární částice se záporným elektrickým nábojem (−1), která zaujímá prostor kolem jádra atomu. Číst dál →

Jak silně atom přitahuje sdílené elektrony v chemické vazbě. Nejelektronegativnějším prvkem je fluor. Číst dál →

Změna energie, když neutrální atom v plynném stavu přijme elektron a vznikne záporný iont. Halogeny mají zvlášť vysoké elektronové afinity. Číst dál →

Uspořádání elektronů atomu ve slupkách, podslupkách a orbitalech, zapisované jako seznam, například 1s² 2s² 2p⁶ pro neon. Číst dál →

Nejjednodušší celočíselný poměr atomů každého prvku ve sloučenině. Číst dál →

Označuje děj nebo reakci, která z okolí pohlcuje energii, obvykle ve formě tepla, takže se okolí ochlazuje. Její změna entalpie (ΔH) je kladná. Číst dál →

Termodynamická veličina H popisující tepelný obsah soustavy; její změna ΔH se rovná teplu pohlcenému nebo uvolněnému reakcí za konstantního tlaku. Číst dál →

Míra toho, jak je energie a částice soustavy rozprostřena neboli rozptýlena, často volně popisovaná jako neuspořádanost. Její značka je S. Číst dál →

Označuje děj nebo reakci, která do okolí uvolňuje energii, obvykle ve formě tepla, takže se okolí ohřívá. Její změna entalpie (ΔH) je záporná. Číst dál →

Oddělení látky ze směsi, často jejím selektivním rozpuštěním v rozpouštědle. Slovo se používá také pro získávání kovu z rudy. Číst dál →

Elektrický náboj nesený jedním molem elektronů, asi 96 485 coulombů. Tato hodnota se nazývá Faradayova konstanta (F). Číst dál →

Počet vlnových cyklů, které projdou určitým bodem za sekundu, měřený v hertzích (Hz). Číst dál →

Kterýkoli prvek 17. skupiny periodické tabulky: fluor, chlor, brom, jod, astat a tennessin. Název znamená tvořící soli. Číst dál →

Nestejnorodý — různé části je vidět nebo oddělit, jako u písku smíchaného s vodou. Číst dál →

Nežádoucí hornina a minerály smíšené s cenným minerálem v rudě, které je třeba při získávání kovu odstranit. Číst dál →

Množství hmoty v tělese. Na rozdíl od tíhy se s gravitací nemění. Číst dál →

Všude stejnorodý — každý vzorek má stejné složení a vzhled, jako slaná voda nebo vzduch. Číst dál →

Rychlá reakce paliva s kyslíkem, při které se uvolňuje energie ve formě tepla a obvykle i světla. Hoření je každodenní označení tohoto děje. Číst dál →

Elektrony zaplňují orbitaly stejné energie po jednom s rovnoběžnými spiny, než se některé z nich spárují. Číst dál →

Hmotnost látky na jednotku objemu, vypočítaná jako hustota = hmotnost ÷ objem. Číst dál →

Smíšení atomových orbitalů na jednom atomu za vzniku nových, rovnocenných hybridních orbitalů používaných při tvorbě vazeb, například orbitalů sp³ uhlíku v metanu. Číst dál →

Solvatace, při které je rozpouštědlem voda, nebo reakce, při níž se na sloučeninu přidává voda. Číst dál →

Děj, při kterém se jedna nebo více látek (reaktantů) mění na nové látky (produkty) přerušením a vznikem chemických vazeb. Číst dál →

Stav vratné reakce, v němž přímá a zpětná reakce probíhají stejnou rychlostí, takže množství reaktantů a produktů zůstává konstantní. Číst dál →

Trvalá přitažlivost mezi atomy nebo ionty, která je drží pohromadě v molekulách, krystalech a kovech. Číst dál →

Způsob zápisu látky pomocí značek prvků a dolních indexů, které ukazují, jaké prvky látka obsahuje a v jakém poměru. Číst dál →

Smyšlený plyn, jehož částice nezabírají žádný prostor a navzájem se nepřitahují ani neodpuzují, takže přesně splňuje stavovou rovnici ideálního plynu PV = nRT. Číst dál →

Látka, která mění barvu, aby ukázala změnu podmínek, nejčastěji to, zda je roztok kyselý, nebo zásaditý. Číst dál →

Velmi nereaktivní. Vzácné plyny se často nazývají inertní plyny, i když některé z nich mohou tvořit sloučeniny. Číst dál →

Minimální energie potřebná k odebrání nejslaběji vázaného elektronu z neutrálního atomu v plynném stavu: X(g) → X⁺(g) + e⁻. Číst dál →

Atom nebo skupina atomů, která přijala nebo ztratila elektrony, a proto nese celkový elektrický náboj. Číst dál →

Chemická vazba vzniklá přitažlivostí mezi opačně nabitými ionty, obvykle poté, co atom kovu předá elektrony atomu nekovu. Číst dál →

Atomy téhož prvku s různým počtem neutronů, například uhlík-12 a uhlík-14. Číst dál →

Nepatrný, hustý, kladně nabitý střed atomu, složený z protonů a neutronů. Obsahuje téměř veškerou hmotnost atomu. Číst dál →

Látka, která urychluje chemickou reakci, aniž by se spotřebovala. Číst dál →

Kladně nabitý iont, který vzniká, když atom nebo skupina atomů ztratí jeden nebo více elektronů. Číst dál →

Směs, v níž jsou drobné částice o velikosti zhruba 1 až 1 000 nanometrů rozptýleny v jiné látce a neusazují se. Číst dál →

Množství rozpuštěné látky obsažené v daném množství roztoku nebo rozpouštědla. Číst dál →

Přeměna plynu nebo páry na kapalinu, obvykle při ochlazení. V chemii toto slovo označuje také reakce, při nichž se dvě molekuly spojí a uvolní malou molekulu, například vodu. Číst dál →

Prvek, nebo směs prvků, například slitina, který je typicky lesklý, dobře vede teplo a elektrický proud a lze ho kovat nebo ohýbat, aniž by se zlomil. Číst dál →

Chemická vazba, při které dva atomy sdílejí jeden nebo více elektronových párů. Obvykle vzniká mezi atomy nekovů. Číst dál →

Přitažlivost mezi kladně nabitými ionty kovu a mořem delokalizovaných elektronů, které se mezi nimi volně pohybují. Číst dál →

Pravidelné, opakující se trojrozměrné uspořádání částic (atomů, iontů nebo molekul) v krystalické pevné látce. Číst dál →

Látka, která odevzdává vodíkové ionty (H⁺) jiným látkám. Ve vodě kyseliny zvyšují koncentraci iontů H⁺ a dávají pH pod 7. Číst dál →

Hmota s jednotným, určitým složením a pevnými vlastnostmi — buď prvek, nebo sloučenina. Říká se jí také čistá látka. Číst dál →

Proces spojování kovu s jedním nebo více dalšími prvky, obvykle jejich společným roztavením, za vzniku slitiny se zlepšenými vlastnostmi. Číst dál →

Zjednodušené znázornění něčeho příliš malého, velkého nebo složitého, než aby se dalo pozorovat přímo, používané k vysvětlení pozorování a k předpovědím. Modely mohou být fyzické předměty, diagramy, rovnice nebo myšlenky. Číst dál →

Jednotka SI pro látkové množství. Jeden mol obsahuje přesně 6,02214076 × 10²³ částic, často zaokrouhleno na 6,022 × 10²³ (Avogadrova konstanta). Číst dál →

Koncentrace roztoku vyjádřená jako počet molů rozpuštěné látky na litr roztoku, zapisovaná mol/L nebo M. Číst dál →

Skupina dvou nebo více atomů držených pohromadě kovalentními vazbami, například O₂ nebo H₂O. Je to nejmenší jednotka kovalentní látky, která si zachovává své chemické vlastnosti. Číst dál →

Vzorec, který ukazuje skutečný počet atomů každého prvku v jedné molekule látky, například C₆H₁₂O₆ pro glukosu. Číst dál →

Vlastnost hmoty, která způsobuje elektrické přitahování nebo odpuzování. Protony nesou kladný náboj a elektrony stejně velký záporný náboj. Číst dál →

Jednotka délky rovná jedné miliardtině metru (10⁻⁹ m), se značkou nm. Číst dál →

Prvek, který nemá vlastnosti kovů: nekovy obvykle špatně vedou teplo a elektrický proud a jejich pevné látky jsou matné a křehké. Číst dál →

Označuje látku, jádro nebo částici, která má sklon se měnit, rozkládat, reagovat nebo rozpadat, místo aby zůstala, jaká je. Číst dál →

Reakce mezi kyselinou a zásadou, při níž vzniká sůl a obvykle voda a kyselé i zásadité vlastnosti se navzájem ruší. Číst dál →

Bez celkového elektrického náboje, nebo u roztoku ani kyselý, ani zásaditý (pH 7 při 25 °C). Číst dál →

Elektricky neutrální subatomární částice nacházející se v jádře, s hmotností o něco větší než proton. Číst dál →

Celkový počet protonů a neutronů v jádře atomu, označovaný symbolem A. Číst dál →

Množství trojrozměrného prostoru, které látka nebo těleso zabírá. Číst dál →

Oblast kolem jádra, kde se elektron nejpravděpodobněji nachází. Každý orbital pojme nejvýše dva elektrony a ty musí mít opačný spin. Číst dál →

Ztráta elektronů látkou při reakci, která zvyšuje její oxidační číslo. Může také znamenat příjem kyslíku nebo ztrátu vodíku. Číst dál →

Vodorovný řádek periodické tabulky. Existuje sedm period a prvky v každé jsou seřazeny podle rostoucího protonového čísla. Číst dál →

Stupnice, která měří, jak kyselý nebo zásaditý je vodný roztok, na základě koncentrace vodíkových iontů. Při 25 °C je pH 7 neutrální, hodnoty pod 7 jsou kyselé a hodnoty nad 7 zásadité. Číst dál →

Soubor orbitalů ve slupce, které mají všechny stejný tvar, označovaný s, p, d nebo f. Je to jiný název pro podhladinu. Číst dál →

Část energetické hladiny (slupky) elektronů, označovaná s, p, d nebo f. Tyto podslupky pojmou nejvýše 2, 6, 10 a 14 elektronů. Číst dál →

Nerovnoměrné rozložení elektrického náboje ve vazbě nebo molekule, které dává jednomu konci částečný záporný náboj (δ−) a druhému částečný kladný náboj (δ+). Číst dál →

Doba, za kterou se rozpadne polovina radioaktivních jader ve vzorku, označovaná symbolem t½. Číst dál →

Prvek s vlastnostmi mezi vlastnostmi kovů a nekovů. Bor, křemík, germanium, arsen, antimon a tellur se obvykle počítají mezi polokovy. Číst dál →

Látky vzniklé chemickou reakcí, zapisované na pravé straně chemické rovnice. Číst dál →

Kladně nabitá subatomární částice (+1) nacházející se v jádře každého atomu. Počet protonů je protonové číslo a rozhoduje o tom, o jaký prvek atom jde. Číst dál →

Počet protonů v jádře atomu, označovaný symbolem Z. Určuje prvek: každý atom se 6 protony je uhlík. Číst dál →

Čistá látka složená z jediného druhu atomů, určená počtem protonů v jádře (protonovým číslem). Číst dál →

Kov v bloku d periodické tabulky, ve skupinách 3 až 12. Striktně vzato je to prvek, jehož atomy nebo běžné ionty mají částečně zaplněnou podslupku d. Číst dál →

Roztok, který odolává změnám pH při přidání malého množství kyseliny nebo zásady. Obvykle obsahuje slabou kyselinu a její konjugovanou zásadu, nebo slabou zásadu a její konjugovanou kyselinu. Číst dál →

Samovolné vyzařování záření nestabilními atomovými jádry, když se rozpadají na stabilnější. Číst dál →

Výchozí látky chemické reakce, zapisované na levé straně chemické rovnice. Číst dál →

Reakce, při které se elektrony přenášejí z jedné látky na druhou, takže jedna látka se oxiduje a jiná redukuje. Číst dál →

Příjem elektronů látkou při reakci, který snižuje její oxidační číslo. Může také znamenat ztrátu kyslíku nebo příjem vodíku. Číst dál →

Látka, která rozpouští rozpuštěnou látku a tvoří roztok, obvykle složka přítomná ve větším množství. Číst dál →

Látka, která je rozpuštěna v roztoku, obvykle složka přítomná v menším množství. Číst dál →

Homogenní směs, v níž je jedna nebo více látek (rozpuštěných látek) rovnoměrně rozpuštěno v jiné (rozpouštědle). Číst dál →

Svislý sloupec periodické tabulky. Prvky ve stejné skupině mají obvykle stejný počet vnějších elektronů a podobné chemické vlastnosti. Číst dál →

Směs kovu s jedním nebo více dalšími prvky, obvykle jinými kovy, například bronz (měď + cín) nebo ocel (železo + uhlík). Číst dál →

Látka složená ze dvou nebo více různých prvků chemicky vázaných v pevném poměru, například voda (H₂O) nebo chlorid sodný (NaCl). Číst dál →

Skupina elektronů v atomu, které sdílejí stejnou hlavní energetickou hladinu, číslovanou n = 1, 2, 3 a tak dále směrem od jádra ven. Nazývá se také energetická hladina. Číst dál →

Dvě nebo více látek fyzikálně smíchaných, z nichž každá si zachovává své vlastnosti. Směsi lze obvykle oddělit fyzikálními metodami, jako je filtrace, odpaření nebo destilace. Číst dál →

Proces, při kterém molekuly rozpouštědla obklopují rozpuštěné částice, například ionty nebo molekuly, a interagují s nimi. Číst dál →

Nerozpustná pevná látka, která při chemické reakci vzniká z roztoku. Sloveso srážet se znamená vylučovat se z roztoku jako pevná látka. Číst dál →

Roztok, jehož koncentrace je přesně známa a který se používá jako reference k měření koncentrace jiného roztoku. Číst dál →

Výpočet množství reaktantů a produktů v chemických reakcích na základě molárních poměrů ve vyčíslené rovnici. Číst dál →

Přeměna pevné látky přímo na plyn, aniž by se předtím stala kapalinou. Číst dál →

Iontová sloučenina složená z kladných iontů (kationtů) a záporných iontů (aniontů), obvykle vzniklá reakcí kyseliny se zásadou. Nejznámějším příkladem je kuchyňská sůl, chlorid sodný. Číst dál →

Heterogenní směs, v níž jsou částice větší než asi 1 000 nanometrů rozptýleny v kapalině nebo plynu, ale po ponechání v klidu se usazují. Číst dál →

Označuje látku, která se snadno vypařuje za běžných teplot, například technický líh nebo aceton. Číst dál →

Míra toho, jak je něco horké nebo studené, související s průměrnou kinetickou energií jeho částic. Číst dál →

Laboratorní metoda zjišťování koncentrace roztoku pomocí jeho reakce s odměřeným objemem roztoku o známé koncentraci. Číst dál →

Elektrony ve vnější slupce atomu; právě ty se účastní chemické vazby. Číst dál →

Opakující se porucha, která přenáší energii z jednoho místa na druhé a popisuje se vlnovou délkou, frekvencí a amplitudou. Číst dál →

Označuje atom nebo iont, který má stejně jako vodík jen jeden elektron, například He⁺ nebo Li²⁺. Taková částice se také nazývá vodíkupodobný atom. Číst dál →

Přeměna kapaliny na plyn (páru) na jejím povrchu při teplotách pod bodem varu. Číst dál →

Libovolný prvek skupiny 18: helium, neon, argon, krypton, xenon a radon, spolu s umělým prvkem oganessonem. Ty přirozeně se vyskytující jsou bezbarvé plyny bez zápachu, které málokdy reagují. Číst dál →

Uspořádání elektronů v atomu, iontu nebo molekule s nejnižší energií. Číst dál →

Látka, která přijímá vodíkové ionty (H⁺) nebo ve vodě vytváří hydroxidové ionty (OH⁻) a dává pH nad 7. Zásady rozpustné ve vodě se nazývají hydroxidy alkalických kovů neboli alkálie. Číst dál →