Legování: definice v chemii
Legování: Proces spojování kovu s jedním nebo více dalšími prvky, obvykle jejich společným roztavením, za vzniku slitiny se zlepšenými vlastnostmi.
V substituční slitině nahrazují část atomů kovu atomy podobné velikosti, jako zinek v mosazi. V intersticiální slitině se mnohem menší atomy, například uhlíku nebo dusíku, vejdou do mezer mezi atomy kovu, jako v oceli. V obou případech odlišné atomy narušují pravidelné vrstvy atomů kovu a ztěžují jejich klouzání, takže legování obvykle činí kov tvrdším a pevnějším a může také zlepšit odolnost proti korozi nebo snížit teplotu tání.
Příklady
- Přidáním trochy uhlíku k železu vzniká ocel
- Přidáním alespoň 10,5 % chromu k oceli vzniká nerezová ocel
- Smísením zlata s 25 % jiných kovů, často mědi a stříbra, vzniká tvrdší 18karátové zlato
- Sterlingové stříbro — 92,5 % stříbra legovaného většinou mědí
V periodické tabulce
Kovy, které se mísí v libovolném poměru, bývají v tabulce blízko sebe, s podobnou velikostí atomů a stejnou krystalovou strukturou, například měď a nikl.