Glenn Seaborg a řada aktinoidů
Glenn Seaborg byl americký chemik, který se podílel na objevu plutonia a několika těžších prvků. V roce 1944 navrhl, že prvky od aktinia dál tvoří samostatnou řadu, aktinoidy, a proto dnes stojí na vlastním řádku pod hlavní periodickou tabulkou.
Kdo byl Glenn Seaborg?
Glenn Theodore Seaborg (1912–1999) se narodil v Ishpemingu v Michiganu a vyrůstal v jižní Kalifornii. Doktorát z chemie získal na Kalifornské univerzitě v Berkeley v roce 1937 a strávil tam většinu své kariéry, kde pracoval po boku fyziků, kteří pomocí cyklotronů Ernesta Lawrence vytvářeli nové radioaktivní izotopy.
Výroba plutonia
V roce 1940 Edwin McMillan a Philip Abelson v Berkeley vyrobili neptunium, prvek 93, první prvek těžší než uran. Později téhož roku Seaborg, McMillan, Joseph Kennedy a Arthur Wahl bombardovali uran deuterony a vytvořili prvek 94, který počátkem roku 1941 chemicky identifikovali a pojmenovali plutonium po Plutu. V roce 1941 Seaborg a jeho kolegové také ukázali, že se plutonium-239 štěpí při zásahu pomalými neutrony, což z něj činilo možné palivo pro jaderné reaktory a zbraně. Za druhé světové války se Seaborg přestěhoval do Metalurgické laboratoře Chicagské univerzity, kde vedl práce na oddělování plutonia pro Projekt Manhattan.
Hádanka s prvky 95 a 96
V té době periodické tabulky umisťovaly thorium, protaktinium a uran do hlavní části tabulky, pod hafnium, tantal a wolfram, jako by to byly přechodné kovy. Podle této logiky by se prvky 95 a 96 měly chovat jako iridium a platina. Pokusy založené na tomto předpokladu je nenašly.
Koncept aktinoidů
V roce 1944 Seaborg navrhl jinou myšlenku. Těžké prvky od aktinia dál podle něj tvoří vlastní rodinu a zaplňují vnitřní sadu elektronových orbitalů (orbitaly 5f) stejně, jako lanthanoidy zaplňují orbitaly 4f. Kdyby to byla pravda, prvek 95 by měl připomínat europium a prvek 96 gadolinium. Při hledání s touto chemií na mysli jeho skupina oba prvky identifikovala v roce 1944 a později byly pojmenovány americium a curium. Kvůli válečnému utajení byl objev poprvé odhalen v listopadu 1945, kdy Seaborg odpověděl na dětskou otázku v rozhlasové soutěži několik dní před oficiálním oznámením.
Seaborg zveřejnil koncept aktinoidů v roce 1945 spolu s periodickou tabulkou, která umístila aktinoidy do samostatné řady pod lanthanoidy. Později vzpomínal, že ho kolegové varovali, že tato myšlenka může zničit jeho vědeckou pověst.
Změna podoby tabulky
Koncept aktinoidů přesunul thorium, protaktinium a uran z přechodných kovů a dal periodické tabulce její známý moderní vzhled, se dvěma řadami prvků bloku f vytištěnými pod hlavní částí. Ukázal se také jako spolehlivý průvodce. Seaborgův tým jej použil k plánování hledání, jež přineslo berkelium v roce 1949 a kalifornium v roce 1950, a správně umístil konec řady k lawrenciu, prvku 103, přičemž prvek 104 se vrací do hlavní tabulky pod hafnium.
Nobelova cena a seaborgium
Seaborg se v roce 1951 podělil o Nobelovu cenu za chemii s Edwinem McMillanem za jejich objevy v chemii transuranových prvků. Podílel se mimo jiné na objevu plutonia, americia, curia, berkelia, kalifornia a mendelevia a později v letech 1961 až 1971 předsedal Komisi pro atomovou energii USA.
V roce 1974 tým z Berkeley a Lawrence Livermore National Laboratory vyrobil prvek 106 a objevitelé navrhli, aby se jmenoval seaborgium. Po dlouhé mezinárodní debatě o názvech nejtěžších prvků IUPAC v roce 1997 schválila seaborgium, poprvé, kdy byl prvek oficiálně pojmenován po žijící osobě. Seaborg zemřel o dva roky později, v roce 1999.