Anion: definice v chemii
Anion: Záporně nabitý iont, který vzniká, když atom nebo skupina atomů získá jeden nebo více elektronů.
S více elektrony než protony nese anion záporný náboj a jednoduchý anion je větší než neutrální atom, z něhož vznikl. Nekovy mají tendenci tvořit anionty, protože mají vnější slupky téměř zaplněné. Jednoduché anionty mají názvy zakončené -id, například chlorid a oxid, zatímco mnoho víceatomových aniontů obsahujících kyslík končí na -an nebo -it. Při elektrolýze se anionty pohybují ke kladné elektrodě, anodě.
Příklady
- Cl⁻ — chloridový iont
- O²⁻ — oxidový iont
- SO₄²⁻ — síranový iont, víceatomový anion
- NO₃⁻ — dusičnanový iont, obsažený v hnojivech
V periodické tabulce
Nekovy ve skupinách 15 až 17 tvoří anionty, jejichž náboj se rovná číslu skupiny minus 18: −3 u dusíku, −2 u kyslíku a −1 u halogenů.