Elektronová afinita: definice v chemii
Elektronová afinita: Změna energie, když neutrální atom v plynném stavu přijme elektron a vznikne záporný iont. Halogeny mají zvlášť vysoké elektronové afinity.
Velká elektronová afinita znamená, že se při přijetí elektronu atomem uvolní hodně energie, což je typické pro nekovy. Nejvyšší elektronovou afinitu ze všech prvků má chlor, nikoli fluor, protože přidaný elektron je v malém atomu fluoru stísněný. Znaménkové konvence se liší: některé učebnice uvádějí uvolněnou energii jako kladné číslo, jiné ji zapisují jako zápornou změnu energie.
Příklady
- Chlor uvolní při přijetí elektronu asi 349 kJ/mol
- Fluor uvolní asi 328 kJ/mol, o něco méně než chlor
- Vzácné plyny, například neon, netvoří stabilní záporné ionty
- Přidání druhého elektronu k O⁻ za vzniku O²⁻ vyžaduje energii
V periodické tabulce
Elektronová afinita obecně roste zleva doprava v rámci periody, vrcholí u halogenů ve skupině 17 a u vzácných plynů ve skupině 18 prudce klesá.