Kov: definice v chemii
Kov: Prvek, nebo směs prvků, například slitina, který je typicky lesklý, dobře vede teplo a elektrický proud a lze ho kovat nebo ohýbat, aniž by se zlomil.
Atomy kovů drží své vnější elektrony volně, takže při reakcích je mají sklon ztrácet a tvořit kladné ionty. V pevné látce jsou tyto volné elektrony sdíleny kovovou vazbou, což vysvětluje vodivost, lesk a kujnost. Zhruba čtyři z pěti prvků jsou kovy a téměř všechny jsou za pokojové teploty pevné, rtuť je jediný kapalný.
Příklady
- Měď — používá se v elektrické kabeláži
- Železo — hlavní složka oceli
- Hliník — lehký a odolný proti korozi, používá se na plechovky a v letadlech
- Rtuť — jediný kov, který je za pokojové teploty kapalný
V periodické tabulce
Kovy zaujímají levou stranu a střed tabulky, vlevo od klikaté čáry polokovů, a kovový charakter roste směrem doleva dolů.