Vlna: definice v chemii
Vlna: Opakující se porucha, která přenáší energii z jednoho místa na druhé a popisuje se vlnovou délkou, frekvencí a amplitudou.
Světlo, rádiové signály a rentgenové záření jsou elektromagnetické vlny, které se liší jen vlnovou délkou a frekvencí. Ve 20. letech 20. století vědci zjistili, že se i elektrony chovají jako vlny, což se nazývá dualismus vlna–částice. Popis elektronů v atomech jako stojatých vln vedl ke kvantově mechanickému modelu a k orbitalům. Protože má rentgenové záření vlnové délky podobné vzdálenostem mezi atomy, ohýbá se na krystalech a používá se ke zjišťování struktury pevných látek a molekul.
Příklady
- Viditelné světlo — vlnové délky asi od 400 do 700 nm
- Mikrovlny v kuchyňské troubě — vlnová délka asi 12 cm
- Rentgenové záření — vlnové délky kolem 0,1 nm, podobné vzdálenostem mezi atomy
- Elektronové mikroskopy využívají vlnovou povahu elektronů k zobrazení drobných předmětů
V periodické tabulce
Tvary orbitalů s, p, d a f, které dávají tabulce její bloky, vycházejí z popisu elektronů jako stojatých vln kolem jádra.