Orbital: definice v chemii
Orbital: Oblast kolem jádra, kde se elektron nejpravděpodobněji nachází. Každý orbital pojme nejvýše dva elektrony a ty musí mít opačný spin.
Orbitaly pocházejí z kvantové mechaniky a nahrazují starou představu elektronů obíhajících kolem jádra po pevných drahách. Mají charakteristické tvary: orbitaly s jsou kulové, orbitaly p mají tvar činky a orbitaly d a f mají složitější tvary. To, jak elektrony orbitaly zaplňují, vysvětluje vazby, tvary molekul i uspořádání periodické tabulky.
Příklady
- Orbital 1s — koule se středem v jádře
- Orbitaly 2p — tři činky podél os x, y a z
- Jediný elektron vodíku zaujímá orbital 1s
- Hybridní orbitaly sp³ metanu směřují do vrcholů čtyřstěnu
V periodické tabulce
Čtení tabulky po řádcích zleva doprava odpovídá obvyklému pořadí zaplňování orbitalů: 1s, 2s, 2p, 3s, 3p, 4s, 3d, 4p a tak dále.