Elektron: definice v chemii
Elektron: Nepatrná subatomární částice se záporným elektrickým nábojem (−1), která zaujímá prostor kolem jádra atomu.
Elektrony mají jen asi 1/1836 hmotnosti protonu, takže k hmotnosti atomu přidávají téměř nic, ale řídí jeho chemii. Vazby vznikají, když atomy elektrony přenášejí nebo sdílejí, a elektrický proud v kovu je tok elektronů. Elektron objevil v roce 1897 britský fyzik J. J. Thomson.
Příklady
- Atomy vodíku mají 1 elektron; atomy uranu jich mají 92
- Sodík ztrácí jeden elektron a vzniká Na⁺
- Elektrický proud v měděném drátu je tok elektronů
- Částice beta jsou rychlé elektrony vyzařované některými nestabilními jádry
V periodické tabulce
Protonové číslo prvku se rovná počtu elektronů v jeho neutrálním atomu a jeho poloha v tabulce ukazuje, jak jsou tyto elektrony uspořádány.