Základní stav: definice v chemii
Základní stav: Uspořádání elektronů v atomu, iontu nebo molekule s nejnižší energií.
V základním stavu elektrony obsazují dostupné orbitaly v pořadí rostoucí energie podle výstavbového principu, Pauliho vylučovacího principu a Hundova pravidla. Když atom pohltí energii, může elektron přeskočit do vyššího orbitalu a vznikne excitovaný stav. Když se vrátí do základního stavu, uvolní přebytečnou energii, často jako světlo určité frekvence.
Příklady
- Vodík: 1s¹
- Uhlík: 1s² 2s² 2p²
- Sodík: [Ne] 3s¹
- Chrom je výjimka: [Ar] 3d⁵ 4s¹, nikoli [Ar] 3d⁴ 4s²
V periodické tabulce
Elektronové konfigurace uváděné u prvků jsou konfigurace v základním stavu a poloha prvku ukazuje, jak končí: například každý prvek skupiny 1 končí na s¹.