Redukce: definice v chemii
Redukce: Příjem elektronů látkou při reakci, který snižuje její oxidační číslo. Může také znamenat ztrátu kyslíku nebo příjem vodíku.
Redukce vždy probíhá spolu s oxidací, protože přijaté elektrony musejí odněkud pocházet. Látka, která tyto elektrony odevzdá, se nazývá redukční činidlo a sama se oxiduje. Redukcí se získává většina kovů z rud, například když oxid uhelnatý odebírá kyslík z oxidu železa ve vysoké peci.
Příklady
- Ionty mědi(II) přijímají elektrony a tvoří kovovou měď: Cu²⁺ + 2e⁻ → Cu
- Oxid železitý redukovaný na železo oxidem uhelnatým ve vysoké peci
- Chlor přijímající elektrony: Cl₂ + 2e⁻ → 2Cl⁻
- Ionty stříbra redukované na lesklé kovové stříbro při výrobě zrcadel
V periodické tabulce
Nekovy vpravo nahoře v tabulce, zejména fluor, kyslík a chlor, se redukují nejsnáze, protože ochotně přijímají elektrony.