Hybridizace: definice v chemii
Hybridizace: Smíšení atomových orbitalů na jednom atomu za vzniku nových, rovnocenných hybridních orbitalů používaných při tvorbě vazeb, například orbitalů sp³ uhlíku v metanu.
Hybridizace vysvětluje tvary, které prosté orbitaly s a p vysvětlit nedokážou: uhlík má jeden orbital 2s a tři orbitaly 2p, a přesto má metan čtyři stejné vazby C–H směřující do vrcholů čtyřstěnu. Každý typ odpovídá určité geometrii: sp je lineární (180°), sp² trigonální planární (120°) a sp³ tetraedrický (109,5°). Je to model a funguje nejlépe pro prvky 2. periody, jako je uhlík, dusík a kyslík.
Příklady
- sp³ — uhlík v metanu (CH₄), tetraedrický
- sp² — každý uhlík v etenu (C₂H₄), trigonální planární
- sp — uhlík v etynu (C₂H₂) a v CO₂, lineární
- sp³ — kyslík ve vodě, který dává lomený tvar s úhlem asi 104,5°
V periodické tabulce
Hybridizace se používá hlavně u uhlíku, dusíku, kyslíku a dalších nekovů bloku p, které tvoří kovalentní vazby s určitými směry a tvary.