Coulombická přitažlivost: definice v chemii
Coulombická přitažlivost: Elektrostatická síla, která přitahuje opačně nabité částice k sobě, například kladné jádro a záporný elektron.
Podle Coulombova zákona síla roste s velikostí nábojů a rychle slábne, když se zvětšuje vzdálenost mezi nimi. Tato jediná myšlenka vysvětluje velkou část chemie: proč se vnější elektrony ve velkých atomech snadno odebírají, proč iontové sloučeniny drží pohromadě a proč ionty s většími náboji tvoří sloučeniny s vyššími body tání. Částice se stejným nábojem pociťují opačný účinek, coulombické odpuzování.
Příklady
- Ionty Na⁺ a Cl⁻ drží pohromadě v krystalu soli
- MgO s ionty 2+ a 2− taje při asi 2 800 °C; NaCl taje při 801 °C
- Jádro drží své elektrony na místě
- Vnější elektron cesia je daleko od jádra, a proto se snadno odebírá
V periodické tabulce
Coulombická přitažlivost vysvětluje hlavní trendy v tabulce: atomy se napříč periodou zmenšují a drží elektrony pevněji, jak roste jaderný náboj, a ve skupině směrem dolů své sevření uvolňují, protože elektrony jsou dále.