Polarita: definice v chemii
Polarita: Nerovnoměrné rozložení elektrického náboje ve vazbě nebo molekule, které dává jednomu konci částečný záporný náboj (δ−) a druhému částečný kladný náboj (δ+).
Vazba je polární, když se její dva atomy liší elektronegativitou, takže sdílené elektrony jsou přitaženy blíže k jednomu z nich. Molekula je polární jen tehdy, když se její polární vazby kvůli tvaru navzájem neruší: oxid uhličitý má polární vazby, ale je lineární a jako celek nepolární, zatímco lomená voda je polární. Polarita ovlivňuje body varu, rozpustnost a to, jak se molekuly navzájem přitahují, což shrnuje pravidlo „podobné se rozpouští v podobném“.
Příklady
- Voda (H₂O) — polární, s δ− na kyslíku
- Chlorovodík (HCl) — polární, s δ− na chloru
- Oxid uhličitý (CO₂) — polární vazby, ale nepolární molekula
- Olej a voda se nemísí, protože olej je nepolární
V periodické tabulce
Čím větší je rozdíl elektronegativit mezi dvěma prvky, který roste směrem k pravému hornímu rohu tabulky, tím polárnější je vazba mezi nimi, jako u H–F a O–H.