Faraday: definice v chemii

Faraday: Elektrický náboj nesený jedním molem elektronů, asi 96 485 coulombů. Tato hodnota se nazývá Faradayova konstanta (F).

Faradayova konstanta spojuje elektrický náboj prošlý článkem s množstvím látky, které reaguje na elektrodě. Rovná se Avogadrově konstantě vynásobené nábojem jednoho elektronu a je pojmenována po Michaelu Faradayovi, který ve 30. letech 19. století odvodil zákony elektrolýzy. Chemici ji používají k výpočtu, kolik kovu proud vyloučí, a k propojení napětí článku s energií jeho reakce.

Příklady

V periodické tabulce

Náboj iontu, který u mnoha kovů vyplývá ze skupiny, určuje, kolik náboje každý mol potřebuje: Na⁺ potřebuje jeden mol elektronů, Mg²⁺ dva a Al³⁺ tři.

Související pojmy

Všechny pojmy