Skupina 7: skupina manganu

Sedm elektronů, od +2 do +7

Tři lehčí členové všichni končí (n−1)d⁵ ns²: mangan je [Ar] 3d⁵ 4s², technecium [Kr] 4d⁵ 5s² a rhenium [Xe] 4f¹⁴ 5d⁵ 6s². Se sedmi elektrony k využití vykazují mnoho oxidačních stavů. Mangan je běžně +2, +3, +4 a +7: Mn²⁺ je jeho nejstabilnější ion, oxid manganičitý (MnO₂) je +4 a manganistan je +7.

Technecium a rhenium preferují +4, +6 a +7. Jejich ionty pertechnetistanový (TcO₄⁻) a perrhenistanový (ReO₄⁻) mají stejný tvar jako manganistan, ale jsou mnohem slabšími oxidačními činidly.

Trendy ve skupině směrem dolů

Teplota tání a hustota prudce rostou. Mangan taje při 1519 K, technecium při 2430 K a rhenium při 3459 K, což je jedna z nejvyšších teplot tání ze všech prvků. Hustota stoupá ze 7,21 g/cm³ na 11 g/cm³ a pak na 21,02 g/cm³, téměř trojnásobek hustoty manganu. Elektronegativita roste z 1,55 u manganu na 1,9 u technecia a rhenia. Samotný mangan je tvrdý, ale křehký a téměř nikdy se nepoužívá samostatně.

Kde se se skupinou 7 setkáte

Většina manganu skončí v oceli, kde odstraňuje síru a kyslík a činí kov houževnatějším. Oxid manganičitý je uvnitř běžných alkalických baterií a manganistan draselný se používá k úpravě vody. Rostliny potřebují mangan k rozkladu vody a uvolňování kyslíku při fotosyntéze. Rhenium se používá v niklových superslitinách lopatek turbín tryskových motorů a v katalyzátorech, které pomáhají vyrábět vysokooktanový benzin.

Umělý prvek uprostřed

Technecium je nejlehčí prvek bez stabilních izotopů. V roce 1937 se stalo prvním prvkem vyrobeným uměle a jeho jméno pochází z řeckého slova pro umělý. Jeho krátce žijící izotop technecium-99m je nejběžnější indikátor v nukleární medicíně, používaný při desítkách milionů vyšetření ročně. Rhenium, objevené v roce 1925, bylo posledním objeveným stabilním prvkem. Bohrium (107), pojmenované po Nielsi Bohrovi, je známo jen z několika atomů; vytvořilo sloučeninu podobnou sloučenině rhenia, ale jeho fyzikální vlastnosti jsou neznámé.