Hoření: definice v chemii
Hoření: Rychlá reakce paliva s kyslíkem, při které se uvolňuje energie ve formě tepla a obvykle i světla. Hoření je každodenní označení tohoto děje.
Úplné spalování uhlovodíkového paliva v dostatku kyslíku vytváří oxid uhličitý a vodu. Při nedostatku kyslíku vzniká při neúplném spalování také oxid uhelnatý, jedovatý plyn, a saze (uhlík). Hoření vyžaduje palivo, kyslík a dostatek tepla k zapálení, takže odstranění kterékoli z těchto tří složek, což je myšlenka požárního trojúhelníku, oheň uhasí.
Příklady
- Hoření methanu: CH₄ + 2O₂ → CO₂ + 2H₂O
- Spalování benzinu v automobilovém motoru
- Hořčíková páska hořící oslnivě bílým plamenem za vzniku MgO
- Svíčka spalující páry vosku na vzduchu
V periodické tabulce
Většina paliv jsou sloučeniny uhlíku a vodíku a hoří reakcí s kyslíkem z 16. skupiny za vzniku oxidu uhličitého a vody.