Sůl: definice v chemii
Sůl: Iontová sloučenina složená z kladných iontů (kationtů) a záporných iontů (aniontů), obvykle vzniklá reakcí kyseliny se zásadou. Nejznámějším příkladem je kuchyňská sůl, chlorid sodný.
Při neutralizaci kationt soli obvykle pochází ze zásady a anion z kyseliny, například když kyselina chlorovodíková a hydroxid sodný tvoří chlorid sodný a vodu. Soli se pojmenovávají s aniontem na prvním místě a kationtem na druhém, jako u dusičnanu draselného. Ne všechny soli jsou neutrální: rozpuštěním octanu sodného vzniká mírně zásaditý roztok, zatímco chlorid amonný dává mírně kyselý.
Příklady
- Chlorid sodný (NaCl) — kuchyňská sůl
- Uhličitan vápenatý (CaCO₃) — vápenec, křída a mušle
- Síran měďnatý (CuSO₄) — v hydratované podobě tvoří modré krystaly
- Dusičnan amonný (NH₄NO₃) — běžné hnojivo
V periodické tabulce
Halogeny ve skupině 17 mají název z řeckého slova pro tvůrce solí, protože se přímo slučují s kovy za vzniku solí, například NaCl a KBr.