Entalpie: definice v chemii
Entalpie: Termodynamická veličina H popisující tepelný obsah soustavy; její změna ΔH se rovná teplu pohlcenému nebo uvolněnému reakcí za konstantního tlaku.
Protože absolutní entalpie nelze měřit, pracují chemici se změnami entalpie, obvykle v kilojoulech na mol (kJ/mol). Záporné ΔH znamená, že reakce je exotermní, a kladné ΔH, že je endotermní. Změny entalpie lze měřit kalorimetrem nebo vypočítat z tabulek standardních hodnot pomocí Hessova zákona, který říká, že celková změna je stejná bez ohledu na cestu, kterou reakce probíhá.
Příklady
- Spalování metanu — ΔH = −890 kJ/mol
- Vznik kapalné vody z H₂ a O₂ — ΔH = −286 kJ/mol
- Tání ledu — ΔH = +6,01 kJ/mol
- Neutralizace silné kyseliny silnou zásadou — asi −57 kJ na mol vody
V periodické tabulce
Prvkům ve standardních stavech, například plynnému kyslíku, grafitu a pevnému železu, se přisuzuje standardní slučovací entalpie nula, což z nich činí vztažný bod pro hodnoty všech sloučenin.